Krize představuje jednu z nejčastějších příčin vyhledání psychologické či psychiatrické péče. Krize vzniká, když člověk na cestě za důležitými životními cíli narazí na překážku, jíž v obvyklém čase není schopen překonat obvyklými metodami řešení problémů. Nastane pak období dezorganizace a zmatku s mnohými marnými pokusy o řešení, lidé v kontextu krize zažívají stavy tísně, poruchy emocí, dochází k narušení sociálního fungování a výkonu. V procesu konfrontace s náročnou životní změnou, stresovou událostí přitom platí, že čím oslabenější je organizmus (somaticky či psychicky), tím menší podnět může vyvolat krizi.
Krizová intervence je založená na terapeutickém provázení klienta v krizi. Je zacílená na stabilizaci klienta, na jeho vnitřní zklidnění, snížení chronické úzkosti, uvolnění emočního napětí v bezpečném prostředí, mobilizaci vnitřních rezerv, porozumění krizi a jejího zakomponování do životního příběhu. Cílem krizové intervence nemusí být odstranění symptomů, ale rozpoznání krizového podnětu, případně jeho dynamického významu v kontextu klientovy životní historie. Porozumění souvislostí může pomoci k účelnému řešení situace, přičemž v rámci krizové intervence dochází k hledání vhodných strategií řešení, posilování potřebných adaptivních dovedností a naopak k zabraňování rozvoje nezralých, destruktivních obranných mechanismů. Součástí krizové intervence je edukace a identifikace varovných signálů v zájmu preventivního uplatnění nabytých zkušeností v budoucnosti, aby klient v rámci možností dokázal krizovým situacím předcházet.